Podpora při porodu a umírání

Smrt je skutečně velká a ktrásná chvíle. Když přichází smrt, musíš se umět ztišit a být naplněn velkou úctou. Zenoví mistři říkají, že smrt je obrovská příležitost, skrze niž lze dosáhnout velkého vhledu a osvícení. Pokud jsi tedy zmeškal život, dobře, to se nedá změnit, ale nezmeškej smrt. Otevři všechny dveře dokořán a podívej se očima duše na to skutečné a Božské v každém z nás.

Stephen Levin jednou pravil: „Nemusíme prožít smrt milovaného člověka, abychom tuto cestu pro sebe shledali užitečnou. Smrt vytváří v našem srdci prostor pro bolest, pro naše vyléčení, pro náš život“.
Pokud jdeme skutečně cestou léčení, která vede do našeho srdce, setkáváme se s výzvou více se zabývat tématem strachu a žalu. Když je člověk naplněn žalem, jeho srdce je sevřené krunýřem strachu. Bojí se jako malé dítě ztratit to, co vroucně miluje. Žal většina z nás považuje za přechodný smutek, ale on často sahá mnohem hlouběji. Projevuje se odsuzováním sebe sama, strachem, zlostí, nemilosrdností vůči sobě a světu, který se bojíme vpustit do svého nitra. Náš žal je náš strach ze ztráty, strach ze smrti, z neznámého, z toho, co nás čeká za nejbližším rohem. Na jemnějších rovinách rozpoznáváme, že naše sklony mysli ulpívat, přimykat se a odsuzovat je každodenní projev našeho strachu, skrytého žalu a viny. Ten se hlásí jako projev láskou nenaplněného bytí, který usiluje o změnu. Cesta, která nás dovede k radosti je cestou vedoucí do nitra, ke svojí duchovní podstatě, která není svázaná iluzemi pomíjivosti, bolesti či smrti, neboť je věčná.

Vědomá příprava na smrt a
psychospirituální doprovod umírajícím

Naše nevědomé názory na život a smrt jsou našimi nejpevnějšími stavebními kameny všech našich zkušeností, názorů a činů. Každý máme několik nevědomých názorů na život a smrt. Tady jsou některé základní: „Jsme odděleni od existence. Život a smrt jsou nepřátelé. Potřebujeme tělo, abychom mohli existovat. Smrti se lze vyhnout. Ego musí být chráněno. Intelektuální poznání má větší cenu než zkušenost. Život je logický. Ostatní jsou lepší, než já. Abych byl skutečně dobrý, nikdy nesmím být špatný.“
To, co jediné prochází fází přeměny, tedy zániku je však jen naše fyzické tělo. To, kým jsme skutečně, není součásti naší hmotné podstaty a tohoto materiálního světa. Co odchází, je naše Božské vědomí. Naše vědomí se odpoutává a vrací se do své původní podstaty bytí, která je mnohem větší, než naše představa o sobě, než naše vnější ego. S postupným příchodem smrti sice ego bojuje proti rozkladu, ale nakonec je samo proměněno právě uzdravující silou naší podstaty bytí. Duše postupně naše ego prosvětlí prostřednictvím přípravy k návratu ke zdroji. Tento princip funguje hlavně v přirozeném procesu očekávané smrti. Ale psychologické procesy a spirituální změny se odehrávají, i když podmínky k umírání nejsou příliš napomáhající.
Moje vlastní zkušenosti s obtížnými životními situacemi mě vedly k soucitu a budovaly most k překonání strachu v situacích, kdy někdo z mých blízkých zápasí s nelehkou smrtní. Staří a moudří učitelé říkali, že se musíme naučit plout na vlnách života a smrti. Naučit se jednoduše být v přítomnosti utrpení, aniž bychom se jej snažili změnit, nebo nějak napravit.
Přijetím svého vlastního utrpení, můžeme jednat s druhými lidmi s otevřeností a porozuměním. A to je základ mojí práce s umírajícími lidmi. Smrti nemůžeme zabránit. Dokonce nemůžeme ani nijak pomoci umírajícímu, aby ji dokázal přijmout snadno. Ale můžeme se učit, jak se se smrtí v klidu setkat a jak hledat milost, která je v ní obsažená a z ní pramení. Zůstat v bdělé přítomnosti a nechat transformovat své srdce a rozvinout soucit a lásku k bližnímu svému.M……

Při odchodu prochází vědomí každého člověka třemi základními stupni umírání

Chaos
Odevzdání
Transcedence

Fáze chaosu je boj ega o existenci bez naděje na úspěch. Zahrnuje odmítání, hněv, smlouvání, depresi a přijímání. Tyto stupně vedou k vnitřním změnám a následné proměně osobnosti na hluboké úrovni. Jak se smrt přibližuje, mizí postupně dualita mezi vnějším Já a podstatou našeho bytí. Strach a úzkost se začíná měnit v pocit lásky a bezpečí. Často jsem tyto změny pozoroval při práci a podpoře pozitivních procesů s umírajícími. Tato pozitivní energie vede umírajícího k vyslovení věty: „Ještě nikdy jsem nebyl tak naplněn životem.“

Já osobně jsem k práci s umírajícími inspirován nejen svojí vlastní zkušeností blízkosti smrti a minulými zážitky a vhledy v blízkosti lidí v procesu umírání, ale také řadou lidí, kteří s umírajícími pracují. Jsem přesvědčený, že podpora a rozvoj světla ve vědomí, které námi při umírání prostupuje je možné aktivně a cíleně podporovat ještě během života. Rád bych všechny povzbudil k meditacím a duchovním praktikám, které vám vyhovují a rozvíjí jednotné vědomí už během života, a ne až na jeho samém konci. Nejen k tomu Vám můžu být dobrým pomocníkem na cestě. Ještě za tvého života tě mohu naučit vidět, že smrt není proti životu. Že život je možný jenom díky smrti. Naučím tě umět se zapojit, když někde uvidíš smrt a dovolit jí, aby se odehrála povznášejícím způsobem. Když bude umírat tvůj otec a jeho dech bude těžší, prociť to s ním. Můžeš vnímat to samé, co cítí on. Nech smrt, ať se odehraje také v tobě. Budeš z toho mít velký prospěch. Budeš vděčný svému otci za jeho život i za jeho smrt. Možná Ti dal hodně, když žil a možná Ti dá ještě více, když bude umírat. Ne to, co po sobě zanechá ve hmotném světě, ale tu hlubokou moudrost niterného a naprosto opravdového prožitku. Když bude umírat tvá žena, nebo muž, buď jim nablízku. Vnímej tlukot srdce svého milovaného přítele, nebo osoby a dovol, aby se jeho zážitek stal také tvým zážitkem. Když pomalu poznáš smrt, rozeznáš ji jako svého přítele, který ti umožní žít plněji svůj život. Jen buď s pokorou a láskou plně přítomný a dobře se dívej!

Dotazy a prosby o pomoc

Je celá řada otázek a situací s kterými se častěji setkávám. „Můj bratr umírá a nikdo s ním o tom nechce mluvit. Je to správné? Co pro něj mohu udělat?“ „Moje dítě zemřelo a já nemůžu pochopit, proč se to stalo“. „Jak se můžu vyrovnat se smrtí mojí mámy?“ „Moje žena je velmi nemocná a doktoři hovoří o konci. Cítím se bezmocný. Můžu ještě něco dělat?“ „Moje babička umírá a je velmi rozrušená a vystrašená. Jak jí mohu pomoci?“ A dále mnoho dalších otázek spojených se strachem a touhou pomoci.
Také v těchto situacích mohu podpořit a poradit. Nejen moudrými radami na základě zkušeností, ale také intuitivním vedením v konfrontaci s konkrétním člověkem, či situací. Podpora při umírání nespočívá v utěšování, neb všechna slova útěchy jsou zde falešná a otupují vědomí. Moje podpora vede cestou pojmenování pravdy. Dovolit umírajícímu uvědomit si, vidět a přijmout pravdu. Neboť končí pouze to, co začíná. Pokud je v tobě něco, co se nenarodilo, co tady bylo už před tvým narozením, bude tam i po smrti. Tvoje skutečné a autentické bytí. Pomohu ti poděkovat, odpustit, pomohu ti přemýšlet pouze o tom, co je podstatou tvého bytí. Nic víc nepotřebuješ a po ničem jiném toužit nebudeš.
Jako příklad mohu uvést moji odpověď mladé ženě, která se ptala na svoji vyděšenou umírající babičku? Odpověď: Ten největší dar, který můžeš nyní svojí babičce dát, než odejde, je pomoci jí odejít v dokonalém tichu, ve svém vnitřním klidu, míru a soustředění. To je ta pravá cesta, jak umřít. Nauč ji pozorovat svůj dech. Když leží v posteli, sedni si k ní a polož jí jemně ruku na hlavu. Ztiš se a nastol v sobě meditativní náladu, která se bude přenášet i na ni. Jen ji vysvětli, že bude pozorovat svůj dech. Nádech a výdech, který nechá volně plynout. Bude jen pozorovat a zjistí, že není toto tělo ani tento dech. Je tím, kdo pozoruje.
Pozorovatel je nesmrtelný. Pozorování dechu vytváří most, který spojuje tělo s duší. Když pozoruješ dech, můžeš se ocitnout na druhé straně a tělo zanechat daleko vzadu. Také sama dělej skutečně to, co chceš, aby ona dělala. Kdykoliv bude babička připravená, dělej s ní toto cvičení pozorování svého dechu. Tak ji můžeš pomoci. Tato žena se mojí radou inspirovala a po tiché účasti při babiččině odchodu konstatovala, že to byl pro ni ten nejsilnější a nejkrásnější zážitek tohoto života.

Umění života, umění odchodu

Jsou lidé, kteří nevědí, jak žít a je jen málo lidí, kteří vědí jak dobře zemřít. Umírání je největším uměním a spirituálním zážitkem našeho života. A náš život může být jen tak barevný a plný, jak jsme schopni umírat. Pokud zmeškáš smrt, zmeškal jsi celý život. Je jediný způsob, jak složit tuto důležitou zkoušku. Umřít plně soustředěný, uvolněný a klidný beze strachu. To nedosáhneš statečností. Musíš si být vědom toho, že je v tobě něco nesmrtelného. Něco, co je tady neustále a vždy bude i nadále. Tvé vědomí. Václav Havel, jeden z mála našich moudrých prezidentů jednou řekl moudrou větu, ve které je síla. Řekl: „Naděje není přesvědčení, že se něco vydaří, ale jistota, že vše má smysl bez ohledu na to, jak to dopadne.“

Hospic je umění doprovázet

Úžasnou podporu a smysl mají právě Hospicové domy. Jejich zakladatelkou u nás je MUDr. Marie Svatošová, která říká, že Hospic je umění doprovázet. Hospic není léčebnou dlouhodobě nemocných, není domovem důchodců, není nemocnicí ani sanatoriem. Na příjmu je pacientovi garantováno, že nebude trpět nesnesitelnou bolestí, že v posledních chvílích nezůstane osamocen a že za každých okolností zůstane zachována jeho lidská důstojnost. Hospic přichází na řadu ve chvíli, kdy medicína vyčerpala veškeré možnosti vedoucí k vyléčení a nepostačuje, či není možná péče v domácím prostředí. Tu preferuji a podporuji širokou poradenskou službou.
Zdravotnická péče, kterou hospic poskytuje má za úkol dosažení nejlepší možné kvality života nejen pacientů, ale i jejich rodin. Zajišťuje, aby mohl člověk co nejplněji a aktivně prožít poslední chvíle života, pokud možno se svými blízkými. K tomu má kvalifikovaný tým lékařů, sester a ošetřovatelů. Pokud si pacient přeje, pak je zde i psycholog a duchovní různých církví. Zabezpečuje nejen zdravotní a pečovatelskou službu, ale především se snaží naplnit pacientův volný čas četbou, rozhovory, tvůrčími aktivitami a vycházkami. Pokoje jsou vybaveny plně automatickými polohovacími lůžky, klimatizací, televizorem a internetem. K dispozici je zimní zahrada, kaple i rozlehlý park. Na každém pokoji je přistýlka pro blízkou osobu, jejíž pobyt je možný kdykoliv a je vítán. Režim návštěv je přizpůsoben v rozmezí 24 hodin denně potřebám a možnostem pacienta.
Hospic si klade upřímě za cíl vysokou kvalitu života až do jeho konce. Ideálem je, aby člověk umíral bez bolesti fyzické, psychické, sociální i spirituální. Aby odcházel s vděčností za život, který mu byl dán. Vychází z úcty k člověku jako neopakovatelné lidské bytosti. Hospic nabízí také krátkodobé pobyty. Ty jsou vhodné zvláště tam, kde si pečující rodina potřebuje odpočinout, zajet na dovolenou a dobít svoje baterky. Příbuzný může čas dovolené své rodiny strávit v hospici a po jejím návratu se vrátit zpěk domů ke svým blízkým. Tolik výpis z textu převzatého z Hospice Sv. Jana Neumanna v Prachaticích.
Se smrtí je to jako s dovolenou. Měli bychom se těšit na nové cesty a objevy a nebýt vystrašení z neznámého. Místo radosti a vděčnosti necháváme vládnout strach a obavy. Asi vás nepřekvapí, že tu moc ovlivnit svůj přístup a prožitek máte pouze vy. Moc vejít do posvátného prostoru míru a láskyplného vedení.

Zrození života

Jsou dva nejsilnější a zároveň to jsou také jedny z nejkrásnějších zážitků, které jsem poznal. Blízkost smrti, smrt, a zrození do života. Pokud jsi potichu, když přichází smrt, můžeš vidět a cítit mnoho věcí. Když člověk umírá, jeho aura začíná slábnout a jeho energie se začíná pomalu vracet do centra. Když život přichází a narodí se dítě, proces je opačný. Při narození dítěte se aura novorozence začíná z pupečního centra rozšiřovat. První nádech dítěte udeří do pupečního centra, jako oblázek hozený do jezera. Do tichého jezera byl vhozen první oblázek a vlny se začínají rozšiřovat. Vlnění postupuje a život se postupně začíná rozšiřovat. zdenka Teprve kolem 35 roku života se stává aura a energie kompletní. Od tohoto okamžiku vrcholu se začíná pomalu a neznatelně vytrácet. Když člověk umírá, energie se vrací zpět do pupečního centra, kde se stává koncentrovaným světlem, které vytváří silný tah. Když sedíš blízko umírajícího, můžeš cítit jemný vánek, který k němu proudí. Stahuje celý svůj život, celé své energetické pole, kterým tady byl.
Zrozením přichází opět energie z původního zdroje zpět. Opět přichází vědomí doprovázené obrovskou světelnou energií zdroje sem do pozemského života. Porod a zrození nového života je okamžik zrození velkého světla, příchod čistého božství. Přichází duše, která dostala velký dar pozemského života. Přichází vědomí, které touží opět učit se, růst, překonávat překážky a dosahovat cílů. Přichází bytost, která se rozhodla prosvětlit náš život svojí přítomností. Přišla, aby milovala, učila se milovat, aby byla milována a lásku svého srdce rozdávala světu. Mým úkolem a snahou je tento zářivý lotos, tu novou bytost, která přichází, podpořit. Umožnit ji způsobem prožívání těhotenství a následným porodem, zůstat ve své přirozenosti světla. S moudrostí a láskou vytvořit společně s rodiči to nejkrásnější místo a podmínky pro harmonický rozvoj a růst bytosti, která se stane nedílnou součástí našeho dalšího radostného života.

Nabízím průvodce a podporu při porodu a umírání

V obou případech jde tedy především o vytváření podporujícího prostoru, ovzduší harmonie a lásky pro nejdůležitější dva procesy našeho života. Pracuji prostřednictvím vnášení světla nejen s konkrétními bytostmi, které procesem smrti prochází, ale také se všemi zúčastněnými.
U porodu je to především matka, otec a nově příchozí bytost, kterým vytvářím světelnou a energetickou podporu. Průvodce pro pozůstalé je nesmírně užitečná služba pro lidi v období odchodu i po úmrtí blízké osoby. Jde o harmonické podpoření procesu umírajícího a psychosociální i duchovní podporu a pomoc pozůstalým s přijetím nové situace.
V obou případech jde o krásný proces, který rozvíjí život. Moje podpora může být energetickou přípravou předem, což doporučuji, a také formou energetické účasti při vlastním procesu. Léčení světlem lásky, energetická podpora Svaté trojice, či praktika Tibetské techniky Phowa je přirozenou součástí těchto nesmírně silných a krásných rituálů života.

Jak komunikovat se svojí Duší

Naše duše je jako slunce. Slunce je dárcem světla, života, krásy, tvořivosti a aktivity. Stejně jako příroda má své slunce na obloze i my máme své slunce ve svém nitru, které nazýváme duší. Je to náš vnitřní mistr, zdroj moudrosti a průvodce. Ztratit kontakt s tímto sluncem v nitru je jako být ztracené dítě někde v poušti. Duše v člověku představuje pětici zářících paprsků ve tvaru hvězdy. Je zde paprsek krásy, dobra, spravedlnosti, radosti a svobody. Vše, co člověk dělá ať už vědomě, či nevědomě proti vyzařování těchto paprsků, vytváří mezi sebou a duší překážku. Uděláme-li něco proti nim, vytváříme bariéru a závoj našemu vidění a žití radosti, lásky, krásy a vitality.

Duše v našem životě vykonává sedm důležitých činností

Po smrti nás dovede na správné místo
Chrání nás před temnými silami
Duše nás naplňuje inspirací, velkolepými myšlenkami a odvahou
Vede nás tím správným směrem
I v nejtěžších situacích naplňuje naše srdce radostí a odvahou
Dává nám svobodu myslet a propojovat se s vyššími idejemi a vizemi
Přivádí k nám spolupracovníky a milující přátele

Proto je zcela nezbytné udělat vše pro to, abychom dosáhli kontaktu s tímto vnitřním zdrojem světla. Začali s ním komunikovat. Uzavřeli s ním sňatek, jako posvátné manželství. Být v kontaktu s duší znamená mít kompas pro navigaci svojí plachetnice plující životem. Pro směr a způsob prožívání svého života, myšlení, cítění, plánování a rozhodování se. Ztratit kontakt znamená ztratit svobodu a směrování ke svojí Božské podstatě. Když nemáme směr, pak se postupně ztrácíme, jako potůček tekoucí z hor, který mizí v písku.
Proto musíme uzavřít sňatek se svým vyšším já, propojit se s duší. Touto transformací začíná člověk vyzařovat světlo. Stejně jako čteme, že v minulosti zasvěcenci vyzařovali světlo. Splynuli se slunečním andělem, splynuli s Otcem v lásce a začali rozšiřovat světlo. Splynout s duší a žít život duše je cestou probuzeních center. Je cestou vyrovnanosti a lásky. Umožní nalézt ochotu milovat, odevzdat se lásce a žít bezpodmínečnou lásku. Tak se naše životy mohou stát oslavou a vyzařováním lásky, která pozvedává každé naše výtvory a prožitky.

„Vzdálené od našich představ o tom, co je správné a co nesprávné, je jedno místo.
Tam se potkáme.“ Rúmi

Slovo na závěr

Boží podstata je jedno. Stvořením se ono jedno rozdělilo na neohraničený počet forem. Všechny jsou propojeny a přece si udržují individuální výraz celku. Podrželi jsme si povědomí o celku a to v nás probouzí touhu. Stesk po domově můžeme pociťovat, jen když domov existuje. Všechna bolest je z odloučení. Všechny prohřešky jsou jen projevem oddělování se od nejhlubší podstaty. Člověk tak pociťuje tímto odštěpením nespokojenost a nedostatek. Hledá chybějící části, aby mohl zažít celek. Touha po sjednocení je prasílou evoluce. Cílem není jen návrat k jednomu v tom původním stavu, ale evoluce, která vede k jednomu.
Osvícení přináší okamžik doteku naší skutečnosti, která nás prodchne. Jakmile se člověka zmocní láska, stává se touha po sjednocení neudržitelnou. Rysem lásky je rozšiřovat světlo ke konečnému sjednocení. Chce prolomit tu stěnu odloučení a zbavit se břemena individuality.
Láska rozhání samotu a vysvobozuje z vězení egocentrizmu. Člověk naplněný láskou myslí, že se změnil svět, ale ve skutečnosti se proměnil on sám. Člověk kráčíc duchovní cestou se mění zevnitř. Přichází proměna vědomí a pohledu na svět. Z této proměny vychází nové cíle, hodnocení, způsoby chování, které nemusí odpovídat společenským normám nebo náboženství. Člověk povede život naplněný moudrostí, nezištností a soucitem. Kdo miluje, některé věci jednoduše činit nemůže, neboť nechce.
Čím více pronikáme ke svému bytí, tím více zjišťujeme, že nás vyživuje. Nejhlubší podstata člověka skrývá obrovskou sílu, která působí proti egoistickým tendencím. Naučit se vstoupit a ovládat tuto sílu znamená zbavit se individuálních zájmů svého ega a probudit bezpodmínečnou lásku, která je vábivým voláním a objetím našeho vlastního Božství. Voláním jednoty a Božího království.

Energetické léčení na dálku se Svatou trojicí

léčení v klidu a pohodlí vašeho domova

Jste zváni do energetického prostoru intenzivních uzdravujících setkání se svojí Božskou láskyplnou podstatou, v bezpečném místě vašeho domova. Přejete si uzdravit svoje tělo, mysl, emoce, psychiku, partnerský vztah a prosvětlit svůj život? Chcete jít radostným životem v míru, hojnosti a důvěře ve svoji duchovní moc tvůrce? Pomohu vám rozpustit strachy, smutek a zlobu, iluze a zaslepení mysli, které vás oddělují od lásky a způsobují stres, utrpení, bolest a nemoc. Vejděte do léčivého ticha svojí podstaty bytí v propojení a sjednocení ve světle lásky. Cesta k uzdravení je tu pro všechny! Více informací.

Ceník služeb
.

Světelný rituál s energetickou podporou a doprovodem při porodu a umírání na dálku (45 min.) – 800 Kč
Vstupní pohovor s diagnostikou a výběrem preparátů (90 min.) – 2000 Kč
Další následné terapie jakéhokoli druhu dle nabídky (90 min.) – 1800 Kč
Poradenství a konzultace přes e-mail, telefon (10 min.) – 200 Kč